R O C K V A L

Ten nadpis zní jak kdyby patřil nějaké veselé povídce od Šimka a Grossmana, ale není tomu tak a ani to není moc vtipný. Prostě jsme se doma jednou rozhodli, že chceme foták a tak jsme mi koupili jeden k narozeninám. Nevím přesně kdy to bylo, je to dost dávno, ale i na tu dobu to byl silně průměrný automatiský přístroj, který však na svou cenu 1450,- kč dělal docela ucházející snímky. Prostě a jednoduše stal jsem se fotografem.

Přestože jsem v té době o focení věděl prdlačku, našlo se dost lidí co mé automatové foto chválili. Do jisté míry to bylo tím, že byli na fotce oni, však našly se i opravdu zajímavé záběry.

Tak po dvou letech ustavičného focení různých akcí a výletů jsem dospěl k tomu že potřebuju lepší, lépe řečeno né automatickj fotopřístroj. Nelenil jsem a za ušetřené peníze na nové zimní boty jsem koupil v bazaru starou ruskou zrcadlovku Zenit 11. Zde nastal zlom v mé fotografické kariéře. Tento přístoj byl totální manuál s externím nepříliš přesným expozimetrem, za to velmi příjemnou optikou. Začala slavná éra ZENIT..teď jsem již za Zenitem. Tento přístoj se mnou procestoval českou republiku , ale i nejvyšší rumunské pohoří Fagaraš, což byla při jeho váze 1,5kg bez obalu značná oběť. Na pořízených fotografijích jsem však to usilí ocenil..

Postupem času jsem o zrcadlovkách obecně získal více informací a pochopil tak, že nejpomalejší čas 1/30 a nejrychlejší 1/500 není úplně to nejlepší. Proto jsem se začal zajímat o jiné přístroje. Bohužel jejich cena pro mě nebyla dosažitelná a tak jsem nikdy do osobního vlastnictví žádný oblíbený model Nikon, Canon, Minolta nezískal.

Kinofilmovou zrcadlovku jsem sice nezískal, za to se však postupem času prohloubily mé znalosti jak technické tak výtvarně fotografické (tento termín jsem právě vymyslel a znamená, že něco vím o kompozici, výřezu, světle a tmě). Často jsem fotil půjčenými fotoaparáty, což ze mě udělalo, co se ovládání týče, docela odborníka.

Nástupem digitální fotografie se však řada věcí změnila a i mě, doposud věčného zastánce kino, situace v mojí pěněžence po vyzvednutí 36 snímků ve Fotolabu, donutila přemýšlet nad výhodami a nevýhodami obou stran. Dočasně jsem problém řešil vyvoláváním fotografií v prodejnách Droxi..cca za 0,9 ha za snímek. To však nebylo řešení. Na digitální fotoaparát v kvalitě, se kterou bych se spokojil, jsem však stále pěníze neměl a tak jsem jen četl recence a prohlížel fotobazary.

V prosinci roku 2004, za mnou přišel kamarád Skřítek (to je přezdívka), že potřebuje fotopřístroj pro rodinku a jestli bych mu jej nemohl vybrat a za jeho peníze také nakopit. Souhlasil jsem a tak jsem se při koupi dostal do soutěže značky Canon (vybral jsem totiž Canon A85) a po necelé měsíci jsem soutěž i vyhrál. S touto fotografií :-) Soutěžilo se o procentuální slevu na zboží z ceny zboží zakoupeného a já vyhrál slevu 100%...hurá jo a taky tričko.-) V překladu to znamenalo, že jsem vyhrál ) stejný foták zadarmo. Nebylo to úplně to co jsem si vysnil, ale darovanému koni na zuby nekoukej a 4Mpx jsou taky dost. Tak začala má digitální léta, občas jsem je přerušil focením i na kinofilm, ale jen velmi výmečně, když to situace vyžadovala.

Po roce používání Canonu jsem silně přesvědčen, že standartním kinofilmům už odzvonilo, což pochopili i výrobci a ceny pekelně klesají.

U digitálního fotoaparátu se však nevyhnete grafické práci na Pc, tak ani já nejsem vyjímkou. Hodně věcí jsem už pochopil, ale pořád je co se učit. Na závěr bych chtěl říct,..napsat.., že jsem vždy chtěl umět pracovat ve fotokomoře s fotkami a pomocí Pc se mi to vpodstatě plní..takže Neodsuzujte úpravy digifotografií jen proto, že je to v PC..hlavně spíš koukejte jak se vám fotky líbí či nelíbí.